Realita dneška.

Vážení kolegové rybáři, velmi mě zaujal tento článek a proto ho prezentuji. Jsem nesmírně rád že můžu jít k vodě,nahodit a jen tak sedět a vnímat svět kolem řeky,tůně nebo jezera a zapomenout tak na starosti a shon .

Prosím přečtěte si to až do konce a jistě mi dáte za pravdu že na rybách člověk vypne a nemyslí na starosti všedních dní.

# Realita dneška
#
# Ryba, jídlo žebráků, se stala lahůdkou. Kvalitní vodu z vodovodu,
# jsme vyměnili za sladké přesycené břečky. Rohlíky se scvrkly o polovinu,
# kyselé
# mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne jedna smradlavá odporně
# zapáchající tekutina, kterou neudržíte v ústech.
# Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svou hodnotu-tradici, jsme
# vlastně vyměnili za šmejdy v drahém obalu.
#
# Jsou i dobré věci. Jen je jich čím dál méně a je třeba je pořádně hledat.
# Hledat, přemýšlet, číst nečitelné návody a obsahy, které nemáme šanci
# vidět, pokud jsme si nepřibalili lupu.
# Ulice se nám zaplnily obyvateli z Číny, Taiwanu či Vietnamu. Přes reklamy
# si nevidíme špičku nosu. Chodníky a přechody jsou plné stojících aut.
#
# Žijeme v pomyslném blahobytu. Máme dva i tři telefony,
# internet,televizi,domácí kino, DVD, PC a stále nám něco chybí. Zákazy,
# příkazy, nařízení,
# poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se v nich, je přímo
# nemožné.
# Kamery nás sledují na každém kroku.
# Kdekoliv se hneme, jsme pod kontrolou. Všechno je evidované, zaznamenané a
# všechno pro naši "bezpečnost."
# Každá zpráva, každá pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail,
# každý, někdy velmi soukromý pohyb, je pod organizovaným dohledem. Kdykoliv
# se dá vybrat z archívu jako zbraň, která je připravená na okamžité použití
# proti nám.
# Zajímavé je, že i při takovémto špiclování dochází k trestným činům o
# jakých jsem neměl v minulosti ani potuchy. Drogy, přepady, násilí, vydírání,
# vraždy
# se staly běžným průvodním jevem této svobodné doby.
# Zbavujeme se vlastní identity, protože souhlasíme se vším, co po nás různé
# instituce, jako banky, mobilní operátoři a pod., požadují.
#
# Můžeme vidět oči bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme
# vidět žebráky, kterým trčí nohy z kontejneru, aby se natáhli za prázdnou
# láhví, či noblesní hotely pro psy i s vlastní www stránkou, lékařem a
# kadeřníkem.
# Můžeme sledovat složité operace svých psích miláčků přímo na internetu. A
# pokud se nám náhodou náš drahý psík ztratí, okamžitě se o něj postarají v
# útulku i s lékařskou pomocí. Když se však ocitne na ulici člověk,
# nezakopne o něj ani pes. Stáváme se číslem daňového úřadu či sociální
# pojišťovny.
#
# Kam se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata člověčenstva? Kde je něco
# víc, než jen strohé konstatování? Hrůza, co se tu událo za těch dvacet roků.
# Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, sklon
# před šedinami.
# Neznáme souseda, nevíme jaký plat má vlastní žena či muž. Nesmíme dát na
# zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problém s úřady.
# Sledujeme stupidní,nehodnotné televizní stanice, kde seriály bez konce
# nahrazují kulturní vyžití určité skupině nevědomých a možná i nevidomých
# lidí.
# Ale co ta druhá polovina? Nemá šanci fungovat důstojně, bez toho, aby jí
# byly podsouvané podobné stupidnosti?
#
# Pokud je toho málo, můžeme shlédnout Superstar a tam nás pošlou veřejně do
# řiti i s posměšným komentářem. Nádhera a díky, za ten kulturní a hodnotný
# zážitek, který nám za laciný peníz podsouvají jako duševním
# mrzákům,
# některé televize.
# Kupujeme cigarety, které nám zakázali kouřit tam, kde se kouřit vždy mohly.
# Okrádají nás jako malé děti na písečku a z každé prodané krabičky nám
# jednu-dvě vytáhnou už před prodejem.
# K lékaři chodíme s platební kartou, či s peněženkou v ruce, bavíme se jako
# roboti, když jeden vypráví o životě a druhý hledí do počítače.
# Formulky, nacvičené fráze, které nemají s našim skutečným lidským nitrem a
# přesvědčením nic společného. Letáky, kterými jsou ucpané schránky našich
# domovů,nás lákají do obchodů.
#
# Můžeme říkat svůj názor. Svobodně, demokraticky se /občas/ vyjádřit. No,k
# čemu to je, když nám to není stejně nic platné.
# Žijeme v neustálém stresu a napětí. Nikdo z nás si není jistý zítřkem.
# Nejsem sám, komu to všechno už začalo vadit.
#
# Někde se stala chyba-velká chyba, které náprava bude trvat dlouho.
# Onemocněl nám svět a my, ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním!
# Socializmus nebyl dobrý, ale takováto demokracie, není o nic lepší.
# Možná až nástup duševních chorob, depresí, sebevražd, nastartuje proces
# třídění, který nás položí na kolena, když to už přestaneme zvládat. A co
# dál?
#
# Mám dost svobody tohoto typu, svobody, která se svobodou nemá nic
# společného.
# Svobody, kterou si nedokážeme užívat, protože je víc proti nám, než pro
# nás.
# Je tak okleštěná zákony a zároveň otevřená nepravosti, zločinu, podvodům,
# že její existence mi připadá jako aura. Kdesi je, ale nevidím ji. Je mimo
# mě.
#
# No a závěrem? Nechybí mi už reklama, která mě v té západní civilizaci tak
# okouzlila. Nechybí mi ani západ , o kterého ideách jsem tolik toužil, chybí
# mi jen jedno:
# chci ještě potkat člověka-přítele. Chci se ráno probudit a celým srdcem se
# těšit novému dni. Chci mít kolem sebe upřímné lidi, jak tomu bylo dříve.
# Chci
# potkat kamaráda, kterého první otázka nebude směřovat k materiálním věcem,
# ale bez falše mě poplácá po zádech:
# Jak se máš? Jak žiješ? Zajdeme si sednout.? Kamaráda, kterého v polovině
# debaty nevyruší zvonění mobilu a bude muset odejít. "Víš, tento telefonát
# byl tak důležitý, že pokud bych ho nevzal, mohlo by mě to stát práci."
#
# Ne! Věřím, že ne! Ale ovládl nás strach a v tom strachu žijeme svoje
# každodenní životy. To je fakt a skutečná realita tohoto novodobého,
# pokaženého světa.
# Nemluvím o listopadu, ten přijít musel, ale o tom, co všechno sem s
# listopadem vklouzlo. Dalšího pokusu, který přijde, když se to celé nebude
# dát udržet, se chvála Bohu nedožiju.
# Dokdy bude člověk hledat své místo?